Podzimní Putování na Házmburk a na Milešovku

Výpravy v říjnu a v listopadu nás zavedly do Ústeckého kraje. Otevírala se před námi krajina plná špičatých vrcholů Českého Středohoří. Dojeli jsme do Lovosic, ze kterých jsme se vždy vydali k cíli našeho putování. Házmburk byl ukrytý v mlze, když jsme se vyšplhali nahoru, od Černé věže nebyla Bílá věž vidět, jen jsme ji tušili kdesi před námi. Při sestupu do údolí jsme se otáčeli, abychom si hrad prohlédli celý, ale marně, zůstával ukrytý v mlžném oparu. Došli jsme do Libochovic, kde zdejší zámek prochází stavebními úpravami. Pozorovat zčásti odkrytý krov a doplňování zdiva bylo velmi zajímavé, stejně tak jako pozorovat rodiny pávů a malými pávíky, přesnými kopiemi svých maminek, jen v poloviční velikosti. Málem nám kvůli nim ujel vlak.

O měsíc později, cestou na Milešovku nám počasí přálo, sbírali jsme houby, kameny a pozorovali stáda odrostlých telat, pasoucích se na loukách až k úbočí hory. Cestička se klikatila, udýchaní jsme potkávali šťastlivce, kteří již měli výstup za sebou. Horní polovina hory byla ponořená do mlžného oparu a les i kamenitá pole porostlá mechem vypadaly tajuplně. Na vrcholu jsme se snažili dohlédnout co nejdále a zorientovat se v krajině, ale přes mlhu nám to moc nešlo. Sestup do Milešova vedl kolem zdejšího zámku, jehož obě části se vypínají na vysoké skále na úbočí hory. Cestou zpět jsme z oken autobusu pozorovali okolní vrcholy, snažili se je podle mapy správně pojmenovat a vymýšleli trasy na příští rok.

Oba podzimní výlety byly příležitostí dostat se z města ven, v prosinci však ve městě zůstaneme. Čeká nás adventní Praha s překvapením, pokud byste chtěli vyrazit s námi, jste srdečně vítáni.

Za kroužek Putování,

Jitka Ramdanová