Zažili jsme pět dnů s bezvadnou partou šestnácti dětí z osmých a deváté třídy. My dospělí jsme byli tři a naše skupinka byla tak přesně akorát, ani malá, ani velká, hezky jsme se pohybovali, což ve velkém počtu nejde.
A na co vzpomínáme, co jsme zažili? Měli jsme příjemně ušoupané nohy z návštěvy Belvederu, tam jsme obdivovali „polibek“ Gustava Klimta, plátna Egona Schieleho a dalších velikánů malířského štětce. Někteří si užili návštěvu vojenského muzea s historickými artefakty z 1.světové války, obohacenou o fundovaný historický výklad pana Mráčka. Císařská (kapucínská) hrobka nás svou atmosférou okouzlila, tlumené osvětlení, zvučná jména a umělecky zdobené tumby Habsburků byly fascinující, v Schoenbrunnu jsme navštívili zoologickou zahradu, jednu z nejkrásnějších na světě, těšili se na pandu, ale ouha, panda má pandě a jsou v pandí v karanténě????, chrám svatého Štěpána je místo vzbuzující úctu, zhluboka jsme dýchali chrámový vzduch a bolelo nás za krkem jak jsme zvedali zraky, srovnání s „naším“ Vítem je na místě, oba chrámy jsou gotickými skvosty.
Time travel nás nadchl, cestovali jsme časostrojem, potkali Římany ve Vindobóně, báli se Turků, kteří odstřelovali Vídeň a také projeli morovou epidemií, kdo o Vídni nic neví, ten je po téhle superjízdě téměř Vídeňák????
Úžasné zážitky z večerního Pratru a další a další zajímavosti, které jsme zažili v tomto městě na „krásném modrém Dunaji“.
Děti se dostalo deseti hodin výuky němčiny v jazykové škole, a na to, že máme na ZŠ němčinu od sedmičky, se většina se přiblížila svými znalostmi úroveni A2. Pro všechny děti t byla velká výzva a motivace.
S takovou skupinou bylo radost cestovat, lépe jsme se poznali, hodně se nasmáli, škoda, že to bylo jenom na pět dnů.
Díky příspěvkům z dotačního programu Letiště Praha a Města Roztoky se můžeme těšit na další zajímavé jazykové výjezdy i v příštím školním roce.
Vzpomínaly M.Bartulíková a Petra Zwinzová
