Letos (30. března) jsme se vydali už podruhé do Národní galerie Praha, abychom se dozvěděli pokračování o vánočním Ježíškovi. Jen už nám poněkud vyrostl a legenda poněkud přitvrdila ve svém ději, ale i v pohádkách nakonec všechno dobře dopadne a když už to vypadalo beznadějně, i zde to dobré mělo navrch, jako jaro každý rok zvítězí nad zimou...
Příběh o Kristově utrpení patří mezi ústřední náměty středověkého umění. Co se odehrálo před téměř dvěma tisíci lety, nám pomohla odhalit významná díla v čele s Vyšebrodským oltářem. Lektor nám vysvětlil, proč byl Kristus ukřižován, jak vznikl název velikonočních svátků, jak se nazývají jednotlivé dny velikonočního týdne nebo co symbolizuje beránek. Pomocí náhody jsme vytvořili snovou krajinu Getsemanské zahrady.
Díla, ke kterým se program vztahoval: Vyšebrodský oltář, piety, Třeboňský oltář, Ukřižování rajhradské, Reininghausův oltář, oltář z Velhartic ad.
Vyšebrodský cyklus - Kristus na hoře Olivetské: "Tři věrně vyobrazení ptáci (stehlík, hýl a chocholouš či dudek) jsou patrně původem z anglické nebo francouzské knižní malby. Stehlík bývá spojován s Kristovým utrpením, protože se živí semeny bodláku a přeneseně symbolizuje Kristovu trnovou korunu. Hýl je ve středověké legendě spojován s Ukřižováním a jeho červená náprsenka s krůpějí Kristovy krve odkazuje k momentu, kdy hýl vytahoval zobáčkem hřeb z kříže. Chocholouš , staročesky trpělka, mohl být podle starší literatury spojován s Kristovým utrpením."
Třeboňský cyklus - Rudé nebe poseté hvězdami, nás fascinovalo a připomnělo nám nejdůležitější barvu Velikonoc - červenou.
Vše s čím jsme se v expozici setkali, se objevilo na soutiscích, do kterých jsme se v místním ateliéru pustili. Naše obrázky jsme dotvořili, úplně stejně jako Mistr Vyšebrodský, třemi ptáčky. Někteří se odvážně pustili i do zmíněného rudého nebe se zlatými hvězdami. Ačkoliv jsme všichni viděli to samé a pracovali stejnou technikou, vznikly různorodé obrázky, úplně stejně jako je každý z nás jiný, ale dohromady se skvěle doplňujeme.
Za 1.E Kristýna Omrtová
Zdroje: NG Praha, Wikipedie