Pojďme si skočit panáka, aneb když se na ZŠZB sportuj

Sport a škola se zdají být dvěma naprosto odlišnými světy, které existují spíše vedle sebe.
Věříme, že na ZŠZB se nám povedlo oba tyto světy nejen propojit, ale vytvořit natolik silné pouto, že se vzájemně ovlivňují a podporují. Sport má být totiž nejen o radosti z pohybu a ze hry, ale také z toho, že jsme se něco naučili a že se nám to daří.
Žáci jsou ke sportu a k radosti z pohybu vedeni zejména v hodinách tělesné výchovy, ve kterých si mohou vyzkoušet řadu různých sportů a pohybových aktivit. Třeba 6. třídy naprosto milují překážkové a opičí dráhy – možná máme ve svých řadách malé ninja bojovníky.  Říká se, že ve zdravém těle je zdravý duch, a tak jsme sportu, pohybu a zdraví vyčlenili rovnou celý měsíc, a to únor.
Ze zdí chodeb na nás shlížela řada významných českých sportovců různorodých sportů – od horolezectví, přes tanec, krasobruslení, MMA až po hokej, fotbal, florbal nebo basketbal.
Dokonce jsme těm nejvýznamnějším vytvořili i síň slávy, a tak jsme si s žáky připomněli sportovní úspěchy Antonína Panenka, Jaromíra Jágra, Báry Špotákové nebo třeba Emila Zátopka či Aleše Valenty. Žáci si taky mohli vyzkoušet skočit si o přestávce panáka, na kterém mnoho z nás vyrostlo.
Na sport se ale dá nahlížet z mnoha směrů, a tak byla pro žáky 8. ročníků připravená beseda s Janem Voborníkem, který má bohaté zkušenosti z oblasti bojových sportů jako trenér i jako rozhodčí. Žákům tak umožnil nahlédnout za oponu práce rozhodčího MMA, řekl jim něco o slavných českých zápasnících jako je Patrik Kincl, Karlos Vémola nebo Jiří Procházka a podpořil je ve sportech, kterým se sami věnují. Někteří žáci dokonce přijali jeho nabídku přijet za ním do gymu a dát si s ním nějaký trénink.
Byť je zdraví to nejdůležitější, je důležité si neustále připomínat, že není samozřejmostí, a tak jsme uspořádali školní kolo paralympiády. Žáci si mohli ve dvou dnech vyzkoušet střelbu na koš z pomyslného „kolečkového křesla“, bez použití zraku se snažili trefit míč do branky nebo překonávali překážky pouze za pomocí těla a rukou. Zájemců bylo mnoho a tělocvična se vždy naplnila žáky, kteří si s chutí zkoušeli disciplínu po disciplíně.
Moc dobře si uvědomujeme, že dnešní doba nahrává spíše digitálním technologiím a že většina žáků tráví nejraději čas na telefonech. Věříme, že se nám na ZŠZB daří žáky motivovat k pohybu a ke sportu jako takovému. Jsme pyšní na každého žáka, který se věnuje sportu, je v něm úspěšný a baví ho. Sportovní úspěchy totiž nejsou tak důležité, jako dětská radost z pohybu a hry. A víte, co se říká – kdo si hraje, nezlobí!
Bc. Sabine Malá Cvejn