Na ostrou expedici jsme se vydali 6.-7. června a jelo přesně 8 dofáků: Agáta Rajmonová, Anežka Rajmonová, Eliška Kneřová, Filip Jelínek, Tomáš Bachor, Štěpán Nohel, Matyáš Klindera a Daniel Žumár. Potkali jsme se na nádraží v Roztokách u Prahy v 6:30. Vydali jsme se do Libně a z Libně do Týnce nad Labem. Hned, co jsme dorazili, tak nás velmi fascinovala lavička hned u nádraží v Týnci. Po malé přestávce u lavičky jsme už šli na výpravu. Po pár kilometrech jsme si zakreslili první náčrt naší slepé mapy a po cestě jsme dokonce potkali i stádo muflonů, které kolem nás proběhlo. Po pár kilometrech sme narazili na domeček u pole, lidi nám poradili,kudy máme jít na kostel, a tím nám hodně pomohli. Přestávku jsme si dali u menšího rybníčku, kde Tomáš řekl legendární hlášku: „ALE VŽDYŤ JE TAM TA VODA!” Dokonce jsme narazili na zajímavou houbu a taky na legendární Hydrovlak. Oběd jsme si dali těsně u Býchorů, kde jsme měli těstoviny s tuňákem a kukuřicí. Dali jsme si tam také menší odpočinek, kde si Štěpán lehl na toaletní papír. Když jsme už dorazili do Písečného mlýna (místo původního spánku), tak jsme ale zjistili, že je zde zakázáno rozdělávat oheň a stanovat. Po chvilce přemýšlení jsme si našli místo v lese, kde nebyla paní učitelka Sandra Špannerová úplně spokojená, protože se v lese taky úplně rozdělávat oheň nemůže, ale neměli jsme na výběr. Plachty a hamaky jsme začali stavět někdy před 17. hodinou a jídlo jsme měli někdy před 18. hodinou, kdy jsme si udělali buřty a v 19 hodin jsme šli postupně spát. Budíček jsme měli ráno v 6 hodin. Rychle jsme si sbalili věci a šli domů. Cesta zpátky byla úspěšná, protože jsme už nezabloudili a věděli jsme, kam máme jít. Když jsme dorazili do Kolína na nádraží, tak jsme si koupili rychle lístky, protože jsme moc nestíhali. Když jsme přišli na nástupiště, vlak nám ujel. Na další jsme čekali 40 min. Ale naštěstí přijel a my mohli jet domů. Ve finále se ostrá expedice podle nás velmi povedla. Měli jsme dostatek potravin, vody a i celkové výdrže. Náš první cíl byl zdokumentovat kostely atd, ale nepočítali jsme s tím, že jsou všechny soukromé. I přesto se nám na poslední chvíli podařilo vymyslet nový cíl se zakreslováním do slepé mapy. Úskalí ale nastalo, když jsme lehce zabloudili, protože jsme neměli úplně přesnou mapu. Další úskalí bylo, že jsme nevěděli, že se nemůže spát ani rozdělávat oheň na původním místě spaní. I když jsme měli hodně neplánovaných změn, tak si myslíme, že jsme si i přesto našli cestu a společnými silami ostrou expedici zvládli.
Dan Žumár, 8. C
