Stáž pro učitele ve Švédských školách

V rámci projektu Škola pro všechny III v květnu dvě učitelky ze ZŠZB vycestovaly na týdenní stáž do švédského Borgholmu.

Tři dny jsme strávily v místní škole, další dva dny jsme navštěvovaly školu v Lessebu, kde většina dětí pochází z náročných poměrů, často jde o děti imigrantů.

Na první pohled nás ohromil klid ve třídách, přátelské a méně formální vztahy učitelů a žáků, velkorysé prostory a vybavení odborných učeben a relaxačních zón, a to i v té „více integrované“ škole.

Každý žák v první třídě dostane zapůjčený notebook, který je jeho hlavní a téměř jedinou pracovní pomůckou. Žáci mají mnohem větší volnost, co se týče pohybu o přestávkách i volby aktivit a míry pracovního nasazení v hodinách. Často si mohou zvolit, jakých výsledků chtějí dosáhnout, a pak přiměřeně tomu pracují (nebo nepracují). O přestávkách děti na druhém stupni nikdo nehlídá, mohou opustit školu, ale musí být včas zpátky na další hodinu. Pokud se trochu opozdí, zas tak moc se vlastně neděje.

Pro pozorovatele z poslední lavice vypadá většina hodin stejně – děti na notebooku. Když se začnete pídit, co tam dělají, objevíte google učebny, interaktivní učebnice, individuální i sdílené týmové prezentace (u kterých se někteří pěkně ulejvají), doplňující (většinou online) aktivity pro rychlé a zvídavé děti. Kdo počítač nerad, může si vybrat. Viděly jsme i pár sešitů a několik papírovích učebnic – totožných s elektronickými materiály v notebooku.

Děti byly vesměs sdílné a komunikativní, anglicky umí ve Švédsku skoro každý, prý kvůli absenci filmového dabbingu. Ve výtvarné a hudební výchově a při dílnách děti typicky pracovaly na dlouhodobém projektu, který si zvolily, nástroje a materiály byly hojně k dispozici. Trochu jsme záviděly.

Tu a tam proběhla v hodině i diskuse k probíranému tématu, společné video, papírové pexeso na doučování, orientační běh v rámci TV, stavba mostu a turbíny v rámci fyziky, která připomínala spíš pracovky. Pozvali nás i na „přežívací“ celodenní výlet se stavbou obydlí a vařením oběda, součástí akce bylo též poučení o bezpečnosti práce s nožem apod. Za celý týden jsme viděly jediný klasický výklad s diskusí připomínající českou školu. Přitom pracoval, kdo chtěl, ostatní pospávali na lavicích. I tam panovala uvolněná atmosféra a přátelské vztahy. Přemýšleli jsme s kolegy, jestli by nás bavilo ve Švédsku učit, spoustu času sedět u počítače a sledovat žáky online. Zejména ve výuce jazyků je český přístup mnohem pestřejší a aktivnější, zařazujeme více mluvení, her a komunikačních cvičení. To samozřejmě souvisí i s absencí notebooků u nás.

A proč ty děti nezlobí? Pokud jsou neklidné, spokojeně odejdou s asistentem do přilehlé malé třídy a pracují odděleně od hlavní skupiny (která obvykle čítá kolem 15ti dětí), aby nerušily a mohly se soustředit. Většinou žáci dělají, co je baví, protože si mohou vybrat z více možností nebo pracují na vlastních projektech. Nezlobí také proto, že nechtějí být vyloučené ze školy. Buď na den, týden, maximálně dva … a potom budou vyloučené zcela a budou muset dojíždět do úplně jiné školy. Součástí postihu je cíleně i to, že se ocitnou bez kamarádů ze školy, se kterými si už žádné lumpárny nepodniknou.

Mnoho prostoru a volnosti, kvalitní vybavení, málo dětí ve třídách, respektující přístup, možnost volby práce a zodpovědnost za vzdělávání na žácích – na druhé straně přátelský a nápomocný učitel, který se nerozčiluje, když děti nic neumí… a oni někteří neumí a nikoho to moc netrápí, pokud nemíří na výběrovou střední školu. Stačí když projdou na E (jako naše 4). To je švédské školství v kostce.

Po návratu jsme se o zážitky a poznatky podělily ve škole s kolegy a shodli jsme se na tom, že až budeme mít hodně peněz, určitě si v u nás také pořídíme klidové místnosti a vybavíme odborné učebny, budeme mít dostatek asistentů a méně žáků ve skupinách.

Obzvlášť inspirativní je duševní klid švédského učitele – přece za to, jakých výsledků žák dosáhne, si zodpovídá sám. Úkolem učitele je poskytnout ty nejlepší podněty, materiály a pomocnou ruku, tak milý žáku, ber nebo nech být.

Marcela Marková a Jana Blahoutová

ZŠZB